Zlatá česká kolena

^ROZHOVOR - Umíme vyrábět potrubní díly, které nikdo jiný na světě neumí, říká šéf české pobočky plastařské firmy SIMONA Jan Rothe.

Plastové trubky se na pohled nemusí zdát jako zrovna lukrativní a „sexy“ zboží, ale vy jste s nimi uspěli daleko za hranicemi, že?

Ano, více než 90 % naší produkce jde na export, a to i na jižní polokouli. Jde o plastová, hlavně polyetylénová potrubí pro všemožné instalace. V první řadě jsou určená pro různé inženýrské projekty, spíše než pro běžnou infrastrukturu.

Kam dodáváte?

Jeden z důvodů, proč jsme si vybrali Litvínov, byla i blízkost německých hnědouhelných dolů, které jsou naším velkým odběratelem. Ale nezanedbatelná část naší produkce putuje podstatně dále, například australským těžařům do měděných či zlatých dolů. Trubky nejsou technologicky nijak náročné, ty se vyrábějí co nejblíže místu spotřeby, ale některé díly nikdo jiný než my vyrábět nedokáže. Jde o tak speciální produkty, že se vozí až z Evropy.

Které konkrétní výrobky to jsou?

Především potrubní kolena s velkým průměrem, od 900 do 1000 milimetrů. V tomto ohledu nemáme na světě zatím konkurenci. To je specifické know-how. Je jen několik málo dalších společností, které se s námi mohou více či méně poměřovat – tedy s výjimkou výroby velkých potrubních kolen – a všechny jsou v západní Evropě, a ještě přesněji v Německu.

A co český trh ve vašem segmentu? Může ten ještě nějak výrazně růst?

Ten má velký potenciál, ale ze mne ne zcela jasného důvodu je velmi konzervativní. Vždy se tu používala ocel, a tak se i nadále používá ocel, byť plastové potrubí má velmi zřetelné výhody. Bude to chtít čas a trpělivost, nakonec se ovšem situace změní, tím jsem si jistý. Stejně jako v západní Evropě se tak může stát běžným, že například staré vodovodní potrubí se bude běžně modernizovat technologií reliningu, kdy se nové potrubí v podstatě provlékne starým kovovým nebo zděným, a to se pak roztrhá.

Jaké jsou ty zmiňované výhody plastů?

Můžeme začít tím, že už samotná pokládka je jednodušší. Sváření plastových dílů je dnes už také jednodušší než sváření kovových dílů a poté jsou mnohem méně náročné na údržbu. My máme v podniku instalaci výrobního chlazení, která po osmi letech zcela bez údržby prakticky vypadá jako nová. Polyetylénové potrubí se nemusí nijak ošetřovat a speciální vícevrstvé potrubí upravené pro velké namáhání je v podstatě věčné. Prezentujeme na veletrzích potrubí se speciální vystýlkou pro dopravu štěrkopísků nebo kalů, tedy materiálů s pevnými částicemi. I to plasty zvládnou.

Takže budoucnost není v hliníku, ale v plastech…

A další příklad: kolegové v Německu vyvinuli speciální plastovou podložku, která brání opotřebení kovových součástí přívěsů pro připojení kamionových návěsů. Použitý plast je pevnější než ocel. A ještě jeden příklad: náš zákazník v Austrálii používá naše plastové výložky do ocelových lžic bagrů a ocelových vagónů na přepravu rudy. V tomto případě sice díly nevydrží věčně, musí se po několika letech měnit, ale úspora finančních prostředků je jednoznačná. A jsem přesvědčený, že takových možností se bude objevovat čím dál více.

Já bych si jako laik myslel, že výrobce plastových výrobků bude potřebovat hodně tepla – a tedy značné objemy zemního plynu – ale vy máte velkou část spotřeby výhradně v elektřině.

Přesně tak. A jsme přímo ukázkoví odběratelé, protože naše technologie má v podstatě konstantní odběr s odstávkami naplánovanými dlouho dopředu. Pro dodavatele jsme, myslím, velmi dobří zákazníci. 

Na dodavatelských cenách se něco takového asi musí projevit, že?

Ano, nám se hned od začátku podařilo získat velmi zajímavé ceny a vývoj na trhu s energiemi vnímáme od té doby jako pro nás příznivý. 

Vlastní výrobu energie asi tedy nemáte a neplánujete?

V dohledné době ne. Já se řídím zásadou, že každý by se měl držet svého kopyta a neplést se do práce jiným. Chci se tak soustředit na to, co umíme, a ostatní nechat těm, kteří to umějí lépe. 

Děkujeme za rozhovor  

O firmě SIMONA Plast-Technik s.r.o.  - česká pobočka německé společnosti SIMONA AG zahájila sériovou výrobu 1. ledna 2010 po celkové rekonstrukci výrobních prostor bývalého komplexu opravárenského závodu Vodních staveb v Litvínově. Jde o první multifunkční závod společnosti, kde se vyrábějí plastové desky, trubky a tvarovky z polyetylénu a polypropylénu na více než 4300 m2 výrobní plochy. Firma má zhruba stovku zaměstnanců a hned první rok svého fungování získala ocenění Exportér roku. 

Začátek celého procesu výroby: vak s granulemi na výrobu plastů putuje do linky.