Na Balt je z Ruska daleko, předaleko

^{ZEMNÍ PLYN} - Americké sankce zastavily dostavbu plynovodu Nord Stream 2. A možná jim není konec.

Rusko má se „svými“ flotilami čas od času velký logistický problém. Před 115 lety ruská baltská flotila obeplula polovinu světa – část flotily obeplula africký kontinent – aby mohla zasáhnout ve válce s Japonskem. Letos mají Rusové opačný: potřebují se dostat z Tichého oceánu na Balt.

U dánských břehů se totiž zastavila výstavba plynovodu Nord Stream 2, který má zdvojnásobit ruské kapacity pro přepravu zemního plynu na klíčový německý trh.

Výstavbu zastavily Spojené státy, jež na konci roku 2019 přijaly opatření uvalující sankce na všechny společnosti, které se na výstavbě plynovodu Nord Stream 2 podílejí. Část dodavatelů, především ty ruské, to nikterak netrápí, ovšem švýcarsko-nizozemská společnost Allseas Group se rozhodla, že riziko je příliš veliké. Právě její lodě přitom pokládaly potrubí na více než 1200 km, které od sebe dělí ruskou Usť-Lugu a německý Greifswald. Jak v prosinci naznačila, firma už své lodě na stavbu neposlala a fakticky zastavila pokládku potrubí plynovodu.

Plynovod je v tuto chvíli přitom z velké části hotov. K dokončení prvního spojení stačí údajně položit posledních několik procent délky ve výsostných vodách Dánska. Mimochodem, právě problémy se schvalováním stavby v dánských vodách přispěly k současnému skluzu projektu, který v tuto chvíli měl podle původního harmonogramu již být hotov.

Rusko vlastní loď Akademik Čerskij, jež údajně může výstavbu zbývajících kilometrů potrubí dokončit. Ta byla ovšem na konci minulého roku na Dálném východě. Od té doby se vytrvale posouvá směrem k Evropě a 25. března by měla podle současného plánu být v Suezském průplavu. Oficiálně není nic známo o tom, kam zamíří poté, ale jiná destinace než Balt připadá do úvahy pouze těžko.

Rusové ovšem mlčí z dobrého důvodu. Americká administrativa má i další možnosti sankcí. Jednou možností je například sankcionovat pojišťovny, které by loď Akademik Čerskij chtěly přijmout do svého portfolia. Bez mezinárodního pojištění přitom v dánských vodách loď pracovat nemůže...

Nord Stream 2 měl zdvojnásobit množství ruského plynu dopravovaného severní cestou přímo do Evropy z dnešních zhruba 55 mld. m3 na cca 110 mld. m3 už během letošního roku. Zda a kdy to bude doopravdy, není v tuto chvíli rozhodně jasné.

Rusko celkem předvídatelně uvádí, že z ekonomického i politického hlediska důležitý projekt bude dokončen s co nejmenším zpožděním. Ale ruskými představiteli uváděné termíny se pomalu posouvají dále do budoucnosti. Na konci listopadu ruský premiér Medveděv tvrdil, že americké sankce mohou zdržet projekt jen o pár měsíců. Na konci roku 2019 ruský ministr energetiky Alexander Novak uvedl, že očekává dokončení projektu před koncem roku 2020. V polovině února mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že „datum dokončení projektu se dnes asi nikdo neodvažuje odhadovat“.

Z technického, a především logistického hlediska není pro Rusy situace jednoduchá. Na mezinárodním trhu vhodnou techniku najdou těžko, protože riziko spojené s americkými sankcemi je pro většinu mezinárodních firem příliš velké. Rusko má na Baltu vlastní lodě na kladení potrubí, ale ty na rozdíl od Akademika Čerského nejsou vybaveny dánskými předpisy vyžadovaným dynamickým navigačním systémem. Systém udržuje loď automaticky ve správné pozici i během silného odlivu a přílivu.

Američtí představitelé dokonce tvrdí, že Rusko vůbec nemá potřebné technologie pro dokončení projektu, o tom však nestranní analytici obecně pochybují. Podle většinového názoru Akademik Čerskij může výstavbu zbývajících kilometrů potrubí dokončit už ve stávající podobě (není to ovšem zcela jasné, Gazprom vyhlásil nedávno výběrové řízení na dovybavení lodě, ale instalace „upgradu“ pro dokončení Nord Streamu zřejmě není nutná).

V každém případě ovšem bude dokončení projektu ruské lodi chvíli trvat: podle dostupných informací dokáže denně položit zhruba kilometr potrubí, zatím loď společnosti Allseas pracovala tempem až šest kilometrů za den. Ruskými médii citovaní analytici tak očekávají dodatečné náklady ve výši desítek až stovek milionů eur a dokončení stavby – pokud k němu dojde – spíše až v roce 2021.

Problémy a spory

Evropské spotřebitele to zatím nemusí příliš trápit. Plynu je nadbytek celosvětově a je to znát už i na evropském kontinentu. Ceny jsou nejnižší za 10 let a v tuto chvíli není na obzoru mnoho důvodů, proč se měl trend obrátit. Cenu může ovlivnit zavádění uhlíkových daní, ale to se střední Evropy zřejmě silně nedotkne. Za prvé by případná daň z plynu nejspíše nebyla příliš vysoká, emise CO2 z tohoto paliva jsou o polovinu nižší než v případě uhlí. Především však je zdanění v kompetenci jednotlivých členských zemí Unie. V Německu je zemní plyn vnímán jako mezičlánek mezi závislostí na fosilních palivech a energetikou založenou pouze na obnovitelných zdrojích. Nízké ceny mohou pomoci se zaváděním ekonomicky sporných zelených opatření, takže vláda kancléřky Angely Merkelové jednoznačně podporuje nízké ceny plynu. Nebude jeho uživatele tedy „trestat“. (Dodejme, že v klimatoskeptické České republice pak je politická reprezentace v tomto ohledu ještě opatrnější.)

USA mají samozřejmě své zájmy. Omezení dodávek ruského plynu do Evropy by uvolnilo na trhu místo pro americký zkapalněný plyn, který by se měl stávat stále důležitějším vývozním artiklem. Jeho nadbytek na americkém trhu je stále výraznější, a protože zemní plyn představuje do značné míry vedlejší produkt zatím v USA stále rostoucí těžby ropy, nedostatek plynu na trhu se neočekává.

Export je logické řešení. Pro americké vývozce je ovšem situace dosti nepříznivá. V tuto chvíli je zkapalněný zemní plyn (LNG) z USA na trhu zhruba o třetinu dražší než ruský plyn z plynovodů. Není důvod, aby tomu bylo jinak, náklady na dopravu potrubím jsou jednoznačně nižší.

Ovšem již samotné otevření možnosti dopravy LNG do Evropy podle analytiků přispělo k poklesu cen ruského plynu pro evropský trh. Jednalo by se ovšem spíše o dodávky z arabských zemí, nikoliv USA. Import zpoza Atlantského oceánu je stále poměrně malý, američtí producenti v minulosti dávali spíše přednost dodávkám do Asie, kde byly ceny plynu vyšší.

AMERICKÁ ADMINISTRATIVA MŮŽE SANKCE NADÁLE ROZŠIŘOVAT.

Spory se rýsují i mezi evropskými zeměmi. Proti stavbě je několik zemí EU, například Polsko, a také Ukrajina. V obou jmenovaných zemích jsou tranzitní poplatky důležitým zdrojem pro státní kasy, navíc plynovody dodávají zemím na strategické důležitosti. Rusko a Ukrajina sice na konci loňského roku podepsaly pětiletou dohodu o tranzitu plynu do Evropy, nicméně objemy přepravovaného plynu klesnou z dosavadních 90 miliard m3 na 65 miliard letos a v letech 2021 až 2024 na 40 miliard m3 ročně.

Evropské země sankce nechystají a těžko mohou, ale mohly by na projekt zaútočit zevnitř. Nord Stream 2 totiž může mít problémy s německými předpisy. Na plynovody vedoucí z třetích zemí, které budou dokončeny po 23. květnu 2020, se budou nově vztahovat pravidla, jež se před změnou směrnice týkala pouze plynovodů na území EU. Projekt Nord Stream 2 s tím původně nepočítal, a není na to uzpůsobený.

Na začátku letošního ledna tak německý síťový regulátor Bundesnetzagentur (BNetzA) zahájil na základě žádosti provozovatele plynovodu proces pro udělení výjimky, která by umožnila plynovod provozovat mimo současná pravidla. Výsledek zatím není jistý, dá se ale předpokládat, že jiné členské země EU, které projekt nepodporují, budou proces bedlivě sledovat, a jistě ho mohou napadnout.

Úspěch dlouhé cesty Akademika Čerského tedy rozhodně není zaručen. Vlastně nemusí dopadnout o mnoho lépe než cesta baltské flotily před 115 lety v opačném směru. Když ta po více než půlroční cestě dorazila do Japonského moře, ve velmi jednostranné bitvě u Cušimy byla z velké části Japonci zničena. Americké sankce možná nejsou tak výbušné jako japonské granáty, ale zastavit ruskou loď stále ještě mohou.

Jižní obchvat

Rusko hledá i jiné způsoby, jak svůj plyn dostat k evropským zákazníkům. V lednu byl zahájen provoz na jižní „objízdné trase“, když byl slavnostně spuštěn plynovod TurkStream. Plynovod, nazývaný také Turkish Stream, vede po dně Černého moře z Ruska do Turecka a má dvě větve s přepravní kapacitou po 15,75 miliard m3 ročně.

První větev má dodávat ruský plyn tureckým zákazníkům, zatímco druhá má zajišťovat dodávky do jižní a jihovýchodní Evropy. Druhá větev je zatím dokončena pouze do Bulharska, z něj má plynovod pokračovat do Srbska a Maďarska. V této části ještě ovšem není postaven.