Rolls-Royce za pár babek

^INOVACE - Britská firma chce na trhu s reaktory uspět s pro sebe netypickou strategií: nízkou cenou.

Zkušenosti nejsou důležité pouze u stavařů a konstruktérů. Velkou cenu mají i zkušenosti, ideálně samozřejmě dobré zkušenosti institucí, které zajišťují financování. Pokud bude trh přesvědčený, že projekt bude dodán včas a bez překročení rozpočtu, bude samozřejmě jejich přístup o to vstřícnější. Podle některých výrobců to znamená, že blízká budoucnost jaderné energetiky nespočívá v inovacích, ale ve využívání známých a osvědčených postupů a technologií. Čím je projekt větší nebo náročnější z technického hlediska, tím riskantnější se může zdát finančním institucím. Je nutné najít rovnováhu mezi elegantním a inovativním řešením a bezpečnou mírou technologického rizika, tedy využitím dobře ověřených a osvědčených technologií. Pokud projekt splní tato očekávání institucí zajišťujících kapitál, může to výrazně snížit náklady na půjčku.

Příkladem takového přístupu může být společnost Rolls-Royce. Ta vede konsorcium britských firem, které připravují projekt malé jaderné elektrárny s výkonem kolem 440 MW elektrického výkonu. Rolls-Royce má na starosti právě jadernou část projektu, protože firma má víc než padesát let zkušeností s jadernými zařízeními, a to jak s návrhy, tak s výrobou. Navrhla a vyráběla tři generace jaderných reaktorů pro ponorky královského námořnictva (ta poslední generace je stále ve výrobě).

Cílem je navrhnout jednodušší blok, založený na ověřených a snadno dostupných technologiích: „Inovovali jsme tam, kde to podle nás dává smysl. Tam, kde nevidíme výhodu inovací, jsme se drželi osvědčených řešení. Z technologického hlediska v elektrárně nestojí nic, co už by nestálo někde jinde na světě,“ říká Martin Goodfellow, který má v Rolls-Royce na starosti rozvoj „business case“ pro tento nový civilní jaderný projekt společnosti.

Podle Rolls-Royce – a nejen podle něj – je dnes hlavní slabinou cena a délka stavby nových bloků, a firma se tedy soustředí na inovace v těchto oblastech. Možná jste si například všimli, že plánovaný provoz má prakticky stejný výkon jako reaktory VVER-440, které stojí například v Dukovanech, a také na řadě jiných míst světa. Podobně silné byly i další reaktory stavěné v druhé polovině 20. století.

Není to náhoda, Rolls-Royce stejně jako stavaři tehdejších bloků musí brát v potaz logistická omezení. Britský projekt totiž počítá s výrobou velké části důležitých technologických komponentů mimo stavbu a jejich dopravou na místo ve větší míře, než je dnes obvyklé. „Naším cílem je v mnohem větší míře vyrábět komponenty jinde, v podniku, a na místě je pak pouze sestavovat,“ říká k tomu Martin Goodfellow.

Další inovace se týká samotné stavby: ta by měla probíhat totiž celá pod střechou. Půdorys navrhované elektrárny je poměrně malý, má tvar nepravidelné elipsy o maximální délce zhruba 180 m a šířce v nejširším bodě kolem 70 m. Při stavbě by se celá tato plocha měla překrýt vícenásobně použitelnou lehkou konstrukcí, postavenou na základě zkušeností stavebních společností, které v konsorciu také jsou. Takový postup se používá u řady dnešních stavebních projektů, ovšem ne při stavbě jaderných elektráren, protože tam obvykle používají příliš velké díly. Výhody jsou přitom značné. Stavbu tak lze oddělit od okolí, takže méně znečišťuje a ruší. Konstrukce je také funkční, je tedy vybavena jeřáby u střechy, které zjednoduší manipulaci s materiálem. Během stavby není nutné ohlížet se na počasí, jež v evropských podmínkách poměrně výrazně omezuje některé činnosti a prodlužuje tedy celkovou délku stavby.

Rolls-Royce uvádí, že cílem všech těchto „nejaderných“ inovací by mělo být snížení ceny reaktoru na hodnoty kolem dvou miliard euro za kus. Přepočteno na kilowatt instalovaného výkonu je to pouze zhruba o necelých 30 procent nižší cena než za reaktor ve finském Olkiluoto. Britská firma ovšem uvažuje, že menší projekt představuje bezpečnější volbu.