Záhadné jámy na Sibiři

^Zajímavosti - Zaregistrovali jste zprávy o „záhadné jámě“, kterou na Sibiři objevili piloti vrtulníku? Loni v létě zaujala celý svět jako jedinečná hříčka přírody.

Jedná se o neuvěřitelně pravidelný útvar s hladkými stěnami, připomínající noru nějakého mytického obřího tvora. Ale zřejmě to bude trochu jinak, jak ukazuje další výzkum ruských geologů, kteří se jeho zkoumání věnovali.

Letecký pohled na jamalský kráter. (Foto: V. Bogojavlenskij)Jáma z poloostrova Jamal není totiž vůbec sama. Kontrola satelitních snímků a následně i v terénu odhalila nejméně čtyři další podobné útvary rozeseté po této oblasti. Místní chovatelé sobů tvrdí, že v oblasti jsou ještě nejméně tři další podobné útvary, ale jejich existenci nelze zatím považovat za potvrzenou. Je však velmi pravděpodobné, že jde tedy skutečně o systémový jev v celé oblasti, ve které mimo jiné dochází i k poměrně intenzivní těžbě fosilních paliv, především zemního plynu.

Vědci vznik jam minulý rok dávali opatrně do souvislosti s nezvykle teplými roky v oblasti, jež mohly změnit podmínky v podloží. Příčinou podle nich mohlo být uvolňování plynu z permafrostu, tedy zmrzlé půdy pod povrchem. Ten se postupně hromadil v podloží, až byl jeho tlak takový, že vymrštil do okolí zeminu a led nad sebou. Dobrým důkazem je kromě úniků plynu z jezera i koncentrace metanu přímo v jámě. Blízko jejího dna vědci naměřili podíl metanu 9,6 procenta, řekl po letním průzkumu místa pro časopis Nature Andrej Plechanov z Ruského střediska pro výzkum polárních oblastí. Vzduch za běžných okolností obsahuje jen zhruba 0,0002 procenta metanu.

Vědci vznik jam dávají do souvislosti s nezvykle teplými roky v oblasti.

Druhý, ještě o něco přímější důkaz nabídla pozorování nově objevených jam v posledních několika měsících. Dvě z nich se totiž postupně proměnily v jezera. Na jejich hladině se pak podařilo přímo pozorovat únik plynu do ovzduší. V tomto případě se nedělaly chemické analýzy, ale popis skutečně velmi dobře odpovídá úniku metanu. 

(spe)
Poloha čtyř „jam“, jejichž existenci vědci dokázali přímo doložit. Nejslavnější a první objevený kráter nese označení B1.